Jana Rémanová

*5.11.1996

email: remanova.jana@gmail.com

Studium

2016/současnost – Fakulta výtvarných umění VUT v Brně, ateliér Performance

2012/2016 – Střední škola uměleckomanažerská v Brně, multimediální tvorba – Grafický design

Zaměření

video, intermediální tvorba, design, fotografie

VYBRANÉ PRÁCE / SELECTED WORKS

Zrcadlo

Chtěla jsem tímto dílem nakousnout vztah mé osoby a působením na okolí. Jde o fúzi dvou videí. V tom prvním přemýšlím nad výroky mého okolí na můj vzhled. V druhém své vzpomínky prohlašuji nahlas. Obrazy se postupně prolínají a uprostřed vzniká splynutí.

Splynout s davem

Tyto performance byly soustředěné na mou přítomnost v cizím prostředí. Kolize persony panenky v běžném prostředí. Původně bylo video myšleno jenom jako série obrazů, mne v “běžnějších činostech“ (jako čtení, pití čaje, procházení se), ve veřejném prostoru. Jako prasknutí mé bubliny a začlenění se mezi široké okolí. Toto splynutí se však odehrává úplně jinak než jsem si představovala a během mé performance rychle do mé scény začali vstupovat cizinci. Především se začali shlukovat za kamerou, kde čekali co se bude dít.

Malované na skle

Hraní si se sklem. Používám svoje oblíbené suroviny jako zdobítka, pudink, sklo… Snažím se manipulovat s obrazem a kompozicí a dosáhnout tak působivého vizuálního zážitku.

Řezání

Na tomto videu zachycuju akt pro mě velice citlivého tématu a to řezání.
Sebepoškozování mě provázelo už od pátého roku života když jsem našla potřebu se trestat a unikat od psychické bolesti skrze bolest fyzickou.

Úspěšně se snažím s jakým koliv sebeničením ale přestat. Místo řezání sebe sama tak řežu meloun žiletkou. Video zaznamenává autentické reakce které jsem zažívala při sebepoškozování i když jsem necítila bolest.
Dlouhou dobu pro mě bylo i držení nože nebo zapalovače spouštěčem chtíče si ublížit a je tomu tak do jisté míry i dnes.

Hraní karet

Zachycení průběhu turnaje v karetní hře pokémon. Dva hráči se utkávají v populární karetní hře.
Video se zaměřuje na kouzlo kompozice a rytmu. Performeři zde fungují bez toho aniž bysme je viděli. Pracují skrze neživé předměty, které vrhají stíny a vytváří
kontrastní hru světel a stínů.
Ispiraci jsem vzala z profesionálních karetních turnajů, kde používají skleněné stoly aby šly vidět karty které jsou otočené směrem dolů.
Téma jsem si vybrala protože se této hře věnuji a zaujalo mě hmatatelná atmosféra která vzniká a jsem přesvědčená o tom že ji lze předat bez ohledu na vizuální sdělení hraných karet.

Purrformance

Inspirovala jsem se performancí Josepha Beuyse, který se v malé místnosti prostor výstavy zavřel s kojotem. Performance jsem rozvynula o vlněná klubíčka, se kterými jsem iterpretovala s Bártíkem. Ten nitě rozmotával po celé místnosti a vznikaly zamotance. Ty jsem věšela kolem místnosti a házela jsem mu klubka po místnosti.

Vana

V tomto snímku navazuji na svoji práci z minulého roku, kdy jsem se inspirovala slovem sladký- a vytvořila ho doslovně. Tentokrát to nebyl makeup, nezaměrovala jsem se jenom na obličej nebo na napodobení šminek jako jsem to dělala do posud, ale rozhodla jsem se že chci být tentokrát sladká celá. Rozhodla jsem se, že pro to použiji svoji nejoblíbenější
sladkost- Pudink. Protože ho mám ráda.

Na začátku videa je moje tělo bez jakékoliv kosmetické úpravy, postupně se polévám celkem čtyřmi listry vanilkového, čokoládového a jahodového pudinku. Jako tečku, zakončuji video posypáním sebe samé hrníčkem s cukrovými zdobítky. Toto video jsem po konzultaci natočila ještě jednou a i jeho původní verze proběhla mnoha úpravami.

Rodinný oběd v zahradě

Rodinný oběd v zahradě je dlouhé performativní video ve kterém jako obvykle obedvám se svojí rodinou na naší zahrádce, ale s tím rozdílem že máme všichni oblečené moje šaty. Moje matka, můj bratr, můj otec i já si usedáme ke stolu v sukních a šatech, otec a bratr v parukách, jemně nalíčení a probíhá tak poměrně častá rituál naší rodiny. Dalo by se říct že šaty jen nepatrně narušily naší komunikaci a že bylo až podivuhodné že se všichni mohli cítit a chovat velice přirozeně.
Inspirací bylo moje dětsví a hlavně to, že mně vždy moje rodina odrazovala a nutila chodit být oblékaná “normálně“… tak jsem je tentokrát oblékla já podle sebe.