"AUFMERKSAMKEITSSCHULE / GROUNDWORK"

Noah vstal brzy.
Asi ve tři hodiny ráno šel připravovat svou instalaci.
Mezi kandelábry ( x ) a na speciální držáky ( + )
napnul žluto-čené GROUNDWORK pásky,
kterými označil akční prostor.
Když jsem přicházel na dohodnutý čas, o šesté, ještě ve tmě,
stál už na své pozici a pásky se třepotaly ve větru.
Pozorně jsem obešel základy zbořeného chrámu,
a pak opatrně začal vstupovat mezi zbytky zdí.
Noah byl soustředěný na svou práci a prostor jasně vymezen.
Při jeho postupném ohledávání jsem nalezl
dvě do sebe zapadající kovové tyčky.
Využil jsem jich jako kyvadel
pro napojování na přítomné energie.
Pozvolné rozednívání se najednou proměnilo ve světelné drama.
Plynulý přechod noci v den přeťalo zhasnutí pouličních lamp
doprovázené probudivšími se hejny ptáků, pokřiky a plácáním křídel.
A tehdy, po delším soustředění na místě obětiště,
jsem vše spatřil v jiném světle.
Nešlo o proměnu atmosféry,
ale celá skutečnost se zjevila prosvícená zevnitř.
Nejen ozářená rozptýleným světlem ze zatažené oblohy,
ale naplněná tlumeným vnitřním jasem.
Tato úžasná vize mne provázela až do chvíle, kdy Noah začal balit.
Na závěr jsem mu na dlaních nabídl dvě v jedno spojené tyčky…

Tomáš Ruller
Prosinec 2010

camera: Tomáš Hodboď

Lublin 2010, 18th of November at dawn - Remains of the Vicarage

Noah woke early.
Around three o'clock in the morning he went to prepare his installation.
He stretched yellow and black GROUNDWORK caution tape
between the candelabras ( x ) and on special brackets ( + )
demarcating the event space.
When I arrived at the designated hour, at six, still in the dark,
he stood in his position and the tape flapped in the wind.
I carefully moved around the foundation of the sanctuary ruins,
and then carefully began entering between the remains of the walls.
Noah was concentrated on his work, the space clearly defined.
During its gradual inspection I found
two interlocking metal poles.
I used them as a pendulum
to tap into the energies present there.
The gradual sunrise suddenly turned into a luminous drama.
The fluent passage of night into day was divided by the switching off of the street lamps
accompanied by the awakening of flocks of birds, their cries and the flapping of wings.
And then, after a while longer of concentrating on the sacrificial site,
I saw everything in a different light.
It wasn't a case of atmospheric change,
but all of reality appeared illuminated from within.
Not merely illuminated by the dispersed light from the overcast sky,
but filled with a subdued radiance.
This marvelous vision accompanied me until the moment Noah began to pack up.
At the end I offered him on the palms of my hands two poles joined into one.

Tomas Ruller
December 2010